Bělá - Biela

 Stará vesnice horského charakteru (doložena 1454), původně osada dřevařů, smolařů a šindelářů. Západně od staršího osídlení - Staré Bělé (v dolní části obce a směrem k Jalůvčí - vznikla pravděpodobně do konce 15. století na vyklučené lesní půdě nová osada - Nová Bělá, která zanedlouho přerostla původní vesnici. Centrem nové vsi se stal prostor, kde byla později postavena kaple, respektivě kostel. V průběhu doby se Bělá rozvinula v jednu z největších obcí na Děčínsku a ve správní a kulturní středisko pro sousední vsi a osady. Od roku 1850 byly součástí obce také vsi Dolní a Horní Oldřichov (do 1904, respektivě 1907) a Bynov s Novou Vsí (do roku 1906, respektivě 1909) - jejich osamostatnění provázelo zdlouhavé majetkoprávní vyrovnání. Osada Maxičky se samotami Kristin Hrádek a Královský Mlýn zůstala součástí Bělé až do její integrace k Děčínu v roce 1950. Rozvoj dopravy a průmyslu v údolí Jílovského potoka podnítil rychlý hospodářský, populační a stavební růst Bělé, která se v 70. a 80. letech 19. století začala utvářet ve vyspělou zemědělsko - průmyslovou obec (založeno několik průmyslových podniků). Na přelomu 19. a20. století však tempo a možnosti dalšího rozvoje Bělé překonal progresivní průmyslový rozmach středisek v údolí Jílovského potoka (to vedlo k osamostatnění Bynova a Oldřichova). Poloha Bělé uprostřed lesů (lesní půda dodnes tvoří asi 95% pozemkové výměry) a nedaleko turisticky atraktivního Děčínského Sněžníku přispívaly od počátku 20. století k rozvoji cestovního ruchu, který obci propůjčil ráz příměstského letoviska. Z bohatých vodních zdrojů nacházejících se na území obce byl v letech 1909 a 1922 posílen vodovod města Podmokel (vodárny při silničce do Maxiček). Po roce 1950 se Bělá stala především obytnou zónou. Pozdně barokní jednolodní kostel s hranolovou věží, zasvěcený svatému Františku Xaverskému (1787, J. W. Kosch) nahradil starší obecní kapli. Sochařská výzdoba: v nice v severní stěně svatý Jan Nepomucký, ve štítě P. Marie, svatý Florián a svatý Šebestián. V současnosti je kostel uzavřen. Stojí u něho obdélná budova fary s mansardovou střechou (1789). V malebné poloze pod severozápadními srázy Pastýřské stěny se rozkládá starý Terezínský rybník a pod jeho hrází stojí dvě budovy s mansardovými střechami: Terezínský mlýn. Byla to velká vrchnostenská pila, kterou v roce 1822 vystavěl František Antonín hrabě Thun jako moderní dřevařský podnik (namísto staré pily a další pily v Bělé, které zrušil). Nová pila dostala jméno podle jeho manželky Terezie, rozené z Brűhlu. Objekty již delší dobu neslouží svému původnímu účelu.

Info: Nenalezeno